ŽIVÉ STĚNY – PATRICK BLANC
„Krásné je to, co funguje v souladu s přírodou"
říká na svých přednáškách specialista na rostliny tropických pralesů, botanik francouzského státního výzkumného ústavu (CNRS – Centre National de Recherche Scientifique) Patrick Blanc. Již od čtrnácti let udivoval sousedy rostlinami na zdech v zahradě svých rodičů. Získal doktorát na Université Pierre et Marie Curie v Paříži a v roce 1993 dostal Cenu za botaniku od francouzské Akademie věd.
„Půda nepředstavuje nic víc než jen mechanickou oporu“
vysvětluje na přednáškách a dodává: „pouze voda a minerály obsažené v půdě jsou potřebné k vytváření fotosyntézy, spolu se světlem a oxidem uhličitým". V zápětí prozrazuje své tajemství vertikálních zahrad:
je to ekologické a jednoduché: na nosnou zeď je připevněna kovová konstrukce, která slouží jako podklad pro desetimilimetrovou PVC plachtu, ke které jsou připevněny dvě vrstvy polyamidové zahradnické plstě (3 mm). Tato plsť plní funkci mechu, který roste na skalnatých stěnách a slouží jako podpora kořenovým systémům mnoha druhů rostlin. Rostliny se do této stěny instalují jako semínka nebo jako odrostlé rostliny. Osázenou stěnu zavlažuje naprogramovaný systém perforovaných trubek umístěných na vrcholu stěny. Voda, obohacená živným roztokem minerálních látek potřebných pro růst rostlin, stéká po stěně a nasákne se do plsti. Přebytečná voda se shromažďuje ve spodní části stěny a vrací se do potrubí, takže vzniká uzavřený okruh, nenáročný na spotřebu vody. Celková váha stěny je nižší než 30 kg na m².
Patrick Blanc si nechal tento systém patentovat a nazval ho „Systém Mur vegétal“, což v překladu znamená „Rostliná stěna“ nebo „Živá stěna“.
Veřejnosti představil vertikální zahradu poprvé v roce 1994 na zahradním festivalu v Chaumont sur Loire. V současné době spolupracuje s předními světovými architekty a jeho zelené fasády vznikají na významných budovách po celém světě v Evropě, Austrálie, Asii a v Americe. V Tokiu byla např. osázena budova se 70 patry a v Paříži vznikla plocha živé stěny o ploše 800 m2 a byla pokryta 15 tisíci rostlin (etnografické muzeum).
ROSTLINY VERTIKÁLNÍCH ZAHRAD
Liány zcela určitě nedominují živým stěnám. Vybírají se rostliny, které tvoří převisy, rostou do výšky nebo se plazí a to tak, aby tvořily celistvý a kompaktní povrch. Patrick Blanc kombinuje na svých živých stěnách exotické druhy rostlin s běžnými zahradními druhy. Blanc nepoužívá popínavé rostliny, které jsou rozpínavé a velmi těžko se usměrňují v růstu. Do horních částí živé stěny se umisťují většinou rostliny s visícími větvemi, které vytvářejí pocit velkého prostoru a do nižších částí stěny naopak menší rostliny tvořící jemný a kompaktní povrch.
Hlavním kritériem výběru je, aby byly rostliny schopny růst bez zeminy. Jen v Malajsii je podle Patrica Blanca asi 2500 těchto druhů. Dalšími kritérii, které je potřeba vzít v úvahu jsou i klima stavby, orientace stěny ke světovým stranám a dostupnost světla.